Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vavřincův důl podruhé

Ve vlaku je sranda

Na svatého Valentýna vyrážíme znovu na hory pod hlavičkou FC Příčovy. Sraz je v Praze na Hlaváku, kam přicházíme z různých míst. Většina od autobusu ze Sedlčan, já z Nuslí. Jelikož už se blíží odjezd našeho expresu, jdeme s Dejvem koupit lístek pro 9 lidí. Nastupujeme tentokrát relativně v klidu a v 10:11 odjíždíme směr Trutnov. V jednom kupé realizační tým, tedy Óňa, Dejv a já a v sousedním Iff, Bulharka, Kája, Elly, Áďoušek a  Jája. Cestu nám zpestřuje vtipný průvodčí, pravděpodobně moravák. Pobaví nás třeba když chce dát Dejvovi pokutu za boty na sedačce. Vtipná je i skupina dětí v protějším vagónu na jednom nádraží: mládež z kupé vedle nás je, svým chováním  docela rozjančila. A do toho ještě přistoupí nějaký děda a vyslechne si historku o Nasraném prasátku v podání páně Šimka, která se stane hitem letošních „hor“.

Sáňky se napodruhé rozjely

V Trutnově přestoupíme na bus, který nás úspěšně doveze na odbočku k malé Úpě, odkud ještě musíme necelý kilometr pěšky. Projdeme okolo chaty Piana, kde jsme minule nezaplatili parkovné a už stoupáme vysoko zasněženým svahem nahoru k chatě. Zatím jen my mužové. Ženy zatím čekají dole a my k nim zkusíme přijet na saních. Trvá nám to ale docela dlouho a proto ženy vyrazí raději také po svých. Aspoň jim pomůžeme s báglama. Dnes už se asi nikam nedohrabem, proto jen žhavíme telefony a dirigujeme Doubka a Stanyho, co mají koupit. Další letošní specifikum je nedostatek vody. Doporučejeme se nesprchovat, teplá stejně neteče a šetřete i na záchodě. Jako další přijíždějí Doubíks Ivčou a nesou nám i vytouženou večeři v podobě rohlíků… . Nahoře se ve velkém pokoji mezitím zabydlely Ifka, Kája, Terka a Jája, vedle Óňa, Dejv a já a naproti Elly a Áďa.

Další večerní dorazivší posádkou je Stany, Tierry, Maťa a Pegy. K nim už musíme sjet saněmi, neboť vezou nákup i hromadu dalších věcí. „ Zaťácké duo“ se ve strojovně chopí navijáku a já s trenérem z Bohemky táhneme, nebo spíše vlečeme dolů sáně. Je to neskutečná dřina, ale my se těšíme na cestu zpět, kdy se povezeme. Dole naložíme na železné sáně co se na ně vejde a dáme znamení k odjezdu. Cuk a už se to sype. Další cuk a znovu. Sáně nám ujíždějí a my se vlečeme se ztracenými věcmi za nimi. Vskutku parádní zážitekJ.Večeři v podobě těstovin a omáčky má na starosti Dejv s kolektivem. Úkolu se zhostí s grácií a umem. Pak se rozjede bums a vína a slívky tečou proudem. Důstojná uvítací party.

 Sněžka dobyta

Druhý den vstáváme po deváté a chceme uskutečnit včera domluvený plán- pokus o výstup na Sněžku. Počasí nám nedává příliš nadějí na provoz lanovky, protože téměř neustále sněží. Nicméně jedeme do Pece, kde lehce nakoupíme a jdeme k lanovce. Světelná tabule hlásí očekávané: provoz lanovky  z důvodu silného větru na Sněžce jen na Růžovou Horu. Pokračujeme přesto dál; Dejv vyválí Káju ve sněhu. U lanovky je vše jinak a my si kupujeme lístky až na Sněžku. Já dostanu lístek zdarma jako „průvodce“ skupiny. Jsem navíc lichý a tak jedu první půlku trsy s nějakým polákem. Z Růžové Hory zase s blonďatou „sněžnicochodkyní“. Cesta  lanovkou je pro mě doslova utrpením, neb fouká silný vítr, je cca -12 stupňů a já jsem jen v džínách. Když konečně dorazíme na nejvyšší českou horu, tak se scházíme v bufáči, který se nachází v objektu stanice. S Doubkem a Dejvem okusíme grog z 80% rumu Stroh. Před odjezdem část z nás vylézá do bílé tmy a fotíme se u vrcholového kamene. Cesta zpět na „Růžovku“ je naštěstí v pohodě, dokonce je z lanovky i něco vidět. K nedaleké chatě pokračujeme pěšky, mnozí jsou opět nemilosrdně vyváleni ve sněhu. Z útulné horské krčmy, kde mají zase ty dobré borůvkové knedlíky a kde zase leží ten bernardýn, odchází Dejv a Jája napřed, protože chtějí jít ještě večer na sjezdovku. My ostatní jdeme v jejich stopách. Jen nahoře nad chatou to musíme vzít jinudy – hlubokým sněhem. Pak zahlédnu vlek, co končí u chaty a běžím podél něj. S níh je umrzlý; odřu si nohu až do krve. Zastavím až dole, kde se rozplácnu před chatou. Dejv a Renny ( dorazila po obědě) si právě obouvají prkna a jedou za Jájou dolů k busu. Z lesa přichází zbytek a chystá se večeře. Stany a spol. odjíždějí. S Iff, Doubkem a Óňou se vydáváme autem do Pece na nákup. Cestou zpět se stavujeme za snowboardistama na sjezdovce. Ondra s Iff zkoušejí nové klaunské pekáče a sjíždějí si kopeček. Já jedu po zadkuJ.

Dlouhá noc

 Večer se kecá a později se hraje plácaná. Hodiny letí, i když ne ty na stěně. Ty stojíJ. Zůstaneme vzhůru už jen tři a po čtvrté hodině ranní nás s Dejvem a Renny čeká koupel ve venkovní vaně, kterou jsme před chvílí nainstalovali a získali nový zdroj užitkové vody. Oblečení dolů a hurá do sněhu: „ Gerooniimooo!“ Vana je pak doplněna teplou vodou ze sporáku a pěnou do koupele. V chatě pak dáváme ještě gulášovku a necháváme si popřát od spíkra ranní šou v rádiu dobré pondělní ráno.

Ze sjezdovky Freestlyllem

Pondělí je vyhrazeno pro sjezdovku ve Velké Úpě. Po snídani se loučíme s Doubkem a Ivuš  a k polednímu jdeme do Úpy. Někteří si jdou vybavení půjčit. Ondra si bere bigfůty alias snowblejdy. Tedy krátké lyže bez hůlek. Je s nimi náramně spokojen. Na jednu jízdu je zkouším také. Jezdíme od půl jedný do čtyř. Většinou se necháváme vozit sedačkou, kotva se využívá minimálně. Terén je nic moc, boule a občas led. Ve čtyři realizujeme Dejlův plán s pracovním názvem „Freestylle“. Scházíme se nahoře nad svahem a na prknech či lyžích jedeme lesem s plánem dojet až k chatě. Jenže v lese je to samá rovina, nadšení brzy opadá a v hlubokým sněhu a proutí nad chatou je to až moc velkej Freestylle, pády a někteří už pak už to slovo nechtějí ani slyšetJ. Kulturní činnost obstará kájin Kufr, coby zábavná a celovečerní hra. Také zkoušíme počítat, kolik na koho vyjde jídlo. Je to docela na hlavu.

Bratr na běžkách, ostatní v Peci

V úterý vstávám po osmé hodině a jedu vrátit do Úpy lyže. Výlet si prodloužím do Pece k bankomatu a k lékaři pro bonbóny na bolení v krku. Při návratu se míjím na svahu s ostatními, kteří jedou  taktéž do Pece, ale na rozdíl ode mne za lyžováním. Já se naobědvám a v jednu jedu na běžky. Skibusem opět do Pece, kde nejdříve vyhodím dvě tašky petek. Pak namažu a už se škrábu do svahu. Jenže špatnou cestou. Naštěstí ale narazím na pomu, počkám si na prázdnou, čapnu jí a zbytek kopce je můj. Dále už svištím po magistrále. Hustě sněží. Cestou pak potkám zpívajícího chlápka na lyžích a partu, která se nechává vláčet sněhem na padáku. Osvěžím se v kolínské boudě, kde dostanu chuť na Černou Horu. Do hodiny jsem tam, obdivuji vysílač, superrychlou kabinku, rozhlednu i mlhu. Horu pak obkroužím a skončím v Janských Lázních. Místy to byl pořádnej FreestyleJ. Na přání pana Klinsmana kupuji pivo do petky a přes Svobodu nad Úpou přijíždím okolo sedmé do chaty. Kromě kamarádů mě čeká i večeře, opět těstovinová. Dáme Bums. V řadách čísel uvíznou nejvíce Elly s Áďouškem a majíc  brzy pod čepicí, jdou spát. Další hrou je Kufr na družstva a po něm pak Kamikadze a jako zlatý hřeb hra se stejnými kartami, plná lží a sprosťárenJ. Končíme myslím kolem třetí hodiny ranní.

Černá Hora a odjezd

[1]V poslední den našeho pobytu vstáváme s Renn a Davem už před osmou a bleskově se obouváme a mizíme na skibus. V plánu máme rychlovýlet na Černou Horu. Mí parťáci na „fošnách“ a já na saních. Ty z chalupy jsou ale rozbité a tak si půjčuji. Za 200 kč i s jednou jízdou černohorským expresem. Nahoře pak vyhledám sáňkařskou dráhu, která je sice zprvu po rovině, ale pak to sviští jak se patří. Báječný zážitek, jen tak mít alespoň brýleJ. Dole si zopakuji sjezd můstku a tam mě doženou i D. s R. Jeli prý dvakrát. Rychlé občerstvení a už zase skibusem zpět, kde jsme v 11. Skočíme si ještě párkrát Geronima a  rychle balit. A mizíme. Ve 12:40 potlačíme slzu v oku a dáváme sbohem chatě. Skibusem do Úpy a odtud linkáčem do Trutnova, třídíc si v hlavách množství zážitků.

V Trutnově doplníme na nádraží cukry, obnovíme pivní zásoby a za chvíli už drncáme ku Praze. Nejvíce času nám zabere dolaďování dlužných částek, se kterým má plnou hlavu i ruce práce krotitel dluhů Óňa. Zbylé potraviny si rozdělíme formou losování. Na Hlaváku stihneme jen pár fotek , rychlé občerstvení a přesedáme na rychlík do Olbramek. Na něj nám krásně navazuje lokálka, která nás za půl hodiny vyhazuje v Sedlčanech, kde je snad jen o trochu sněhu méně, než na horách. Tady přesedáme do aut a letošní hory jsou minulostí, na kterou se bude krásně vzpomínat. A na co třeba? Na Nasraný prasátko, na malé kulaté myši zvané……, na slívku s medem,  na Geronima,…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

díky

(segra, 5. 3. 2009 21:06)

Za pochvaly, červenaj se mi uši:-) Jo a koukal jsem, jak steny v komentáři pod prvním článkem o horách zmínil ondrovu barmanskou a posléze "pastovou" ( padla půlka mýho Elmexu) show. Na to jsem si při psaní nevzpoměl. A teď se mi ještě vybavuje noční chatou poletující Ivánek v lyžařské přilbě :-)

Nemá chybu

(Peggy, 1. 3. 2009 17:50)

Super článek, to se čte uplně samo :)))

Výborné

(Renny, 1. 3. 2009 14:28)

Bratře, jsi talent :) Je to opravdu suprově napsané!

Pro nezúčastněné posílám odkaz na TOTÁLNĚ NASRANÉ PRASÁTKO :) http://www.youtube.com/watch?v=X9GZ2XWBQKA ale v živém podání je to mnoooohem lepčejší :) Takže doufám, že jakmile bude příležitost, tak nám to jeden z trenérů předvede :)

A jako bonus přikládám odkaz na dnešní tip od Dejva "EVIL BABY" http://www.youtube.com/watch?v=I5ALIL7T764 - luxusní :)

..... :)

(Kájík, 1. 3. 2009 14:18)

Bráško hoodně povedenej komentář.. ;) Jo a ta myška byla přece Gingles.. :-D